Úvod
Obojživelníci patří celosvětově k nejohroženějším živočišným skupinám. V současné době se hovoří o globální krizi obojživelníků. Příčin celosvětového úbytku je několik: globální změny klimatu, masové používání chemických přípravků, které obojživelníci nejsou schopni tolerovat, infekce. V podmínkách střední Evropy jde zejména o vliv masového využívání hnojiv a pesticidů/herbicidů v zemědělství v součinnosti s trvalou degradací přirozených i sekundárních biotopů. Po roce 1989 došlo k významnému omezení používání agrochemikálií, ovšem zvýšil se již tak výrazný tlak na biotopy obojživelníků. Jednak dochází k rozsáhlým stavebním úpravám v okolí stávající zástavby (budování satelitů, překladišť, komunikací), dále došlo k řadě necitlivých úprav v rámci protipovodňových opatřeních po roce 1998 a 2002.
V současné době je stále jasnější, že ochrana jednotlivých exemplářů, respektive jednotlivých populací živočichů, je sama o sobě neúčinná. V prvé řadě je nutné chránit biotopy, kde se živočichové vyskytují. Při jejich ztrátě je sebepřísněji hájený druh odsouzen k zániku. Život obojživelníků je v drtivé většině případů spojen s existencí mokřadů. Mokřady patří k nejohroženějším biotopům v Evropě.
Mokřady neslouží pouze k životu a rozmnožování obojživelníků. Na tento mizející biotop je navázána řada organismů rostlinami počínaje, přes bezobratlé, obojživelníky, plazy, ptáky a některými savci konče. Záleží pouze na velikosti a stáří vodního tělesa. Tím, že vrátíme tento stále vzácnější krajinný prvek do naší přírody, napomůžeme alespoň některým jmenovaným skupinám k přežití.
Z praktického pohledu se zaměříme na vybudování drobného vodního tělesa, kolem kterého vznikne přirozenou nebo umělou cestou bažinatý biotop.
Kde budovat
1. Soukromý pozemek. Pokud se rozhodneme budovat jezírko na soukromém vlastním pozemku, odpadne nejhorší část projektu, tzn. získávání jednotlivých povolení. Máme několik omezení:
Bez povolení nesmíme provádět terénní úpravy v záplavovém pásmu. Informaci o záplavovém pásmu získáme na magistrátech a obecních zastupitelstvech, popřípadě na internetových stránkách jednotlivých zastupitelstev. Aktivní záplavové pásmo je vážnou, nikoliv nepřekonatelnou překážkou.
Bez povolení nesmíme přehrazovat ani drobné potoky, je nutné získat souhlas správce povodí.
Pozor na eventuální dálková vedení, tzn. telekomunikační kabely, elektrické vedení, plynovody apod. jejich poškozením se vystavujeme možnému trestnímu stíhání a velmi vysoké pokutě. Je tedy nutné se vždy o jejich pozici informovat!
2. Městský popřípadě obecní pozemek. Zde musíme samozřejmě získat patřičná povolení samosprávy, což je mnohdy úkol na hranici lidských sil. Kladný výsledek však vždy stojí za námahu.
Smysluplná vodní nádrž
Lokalizována by měla být tak, aby byl umožněn volný pohyb zvířat k a od nádrže, nemá tedy cenu budovat jezírko ve vnitrobloku. Pokud stavíme jezírko na oploceném pozemku, je nutné myslet na eventuální průchody pro migrující obojživelníky. Klasické drátěné pletivo není pro naše obojživelníky a plazy žádnou překážkou.
Ideálním místem je místo přirozeně vlhké, kam se stahuje voda z okolí. Nádrž by měla být částečně zastíněná, i když plný osvit některým obojživelníkům vyhovuje („zelení“ skokani, kuňky).
Jezírko nemá smysl stavět v těsné blízkosti silnice či frekventované komunikace, jelikož dojde k usmrcení migrujících obojživelníků během páření a při opouštění vody.
Ideální je tedy stav, kdy jezírko sousedí s volnou krajinou.
Velikost
Samozřejmě čím větší nádrž se podaří realizovat, tím lépe. Řešením je rovněž soustava více nádržek. Ideálním rozměrem je zhruba 3x5m, hloubka by měla zasahovat alespoň v jednom bodě okolo 1m. Břehy musí být pozvolné, popřípadě jedna strana může být strmější, druhá pozvolná. Mělčina dříve či později zaroste bahenními rostlinami. Mělký prostor je pro většinu našich obojživelníků podstatným prvkem, mělčina by tedy měla být rozsáhlá.
Technické varianty
Foliové jezírko
Fóliové jezírko lze vybudovat i na suchém místě. Je nutné si však uvědomit, že bude více či méně závislé na dodávce vody v suchém období. Na toto je třeba myslet a počítat s možným problematickým zásobováním vodou.
Návod na fóliové jezírko lze získat ve všech větších zahradnictvích, zoo prodejnách či hobby supermarketech. Cena folie a geotextilie či jiné podkladové tkaniny není nízká, výhodou je prakticky neomezená tvarová možnost vodní plochy.
Je velmi vhodné okraje zasypat alespoň zčásti tzv. kačírkem. Mezi kaménky se vytvoří kolonie denitrifikačních baktérií, které napomáhají udržet rozumnou kvality vody v nádrži.
Osázení: u foliového jezírka musíme počítat s tím, že nádrž sama o sobě bude zarůstat velmi pomalu. Je proto nutné vybudovat kapsy na bahenní rostliny, popřípadě rostliny rovnou vysázet. Zásadně preferujeme domácí druhy jako jsou orobince, šípatky, rdesty. POZOR-nelze volně odebírat rostliny z přírodních stanovišť, lze však velmi dobře využívat rostlin například z příkopů, okrajů využívaných pískoven a podobně. Toto však neplatí pro druhy chráněné. Vždy se informujte na majetkové poměry a na druhy chráněné a ohrožené.
Vyhloubení jezírka v místě přirozené vodoteče
Jde o ideální stav, kdy získáme vodní plochu se samostatným vodním zdrojem, přirozeným dnem i břehy. taková nádrž zaroste velice rychle bez našeho přičinění a získá velmi rychle vzhled „staré“ nádrže. Záleží na naší fantazii a citu, s jakým vytvoříme břehy a upravíme okolí. Pro eventuální transfer rostlin z okolí platí totéž, jako u jezírek foliových.
Přehrazení strouhy či potůčku
Zde POZOR, můžeme se dostat do rozporu se zákonem o vodních tocích. Obecně, pokud vytváříme jezírko pro obojživelníky přehrazením tekoucí vody, snažíme se o co největší zpomalení proudu a vytvoření tišiny. Jen někteří naši obojživelníci preferují tekoucí vodu pro svůj vývoj (např. mlok skvrnitý).
Mokřadní biotop navazující na rybník
Velmi vhodný mokřadní biotop lze vytvořit na březích rybníků. Zde je vždy NUTNÁ dohoda s majitelem či provozovatelem nádrže. Množení obojživelníků a průmyslový chov ryb nejdou dobře dohromady. Proto musíme vybudovat mělká tělesa co nejvíce izolovaná od vlastní vodní plochy využívané rybami. Lze však systémem strouh a mělkých vodních nádržek plochu bahenního prostředí rozšířit a umožnit obojživelníkům množení.
Rybníčky na návsi
Jde o velmi specifickou lokalitu, která může být zpestřením pro okolí. Pokud se nám podaří rybníček vyčistit od komunálního odpadu, alespoň jednu stranu osázet například jmenovaným orobincem a zajistit průchod do okolní krajiny, jde o velmi úspěšné lokality. Pokud chceme věnovat rybníček především obojživelníkům, je nutné omezit nebo ještě lépe vyloučit chov jakýchkoliv ryb.
Voda a živočichové
Drobný život v nádrži
Je jasné, že nádrž musí být oživena mikroskopickými živočichy, řasami a planktonem. Bez této biomasy nemůže nádrž fungovat. Toto samozřejmě potrvá určitou dobu. U nádrží foliových déle než u nádrží s přirozeným dnem. Velmi záleží na vodě, která v jezírku bude. Bude-li bohatá na živiny-fosfáty, dusičnany, bude velmi rychle „obydlená“ řasami. Pokud bude velmi bohatá, dojde ke vzniku tzv. vodního květu“ tedy nárůstu sinic, které životní podmínky pro vyšší živočichy velmi zhorší.
Je tedy lépe mít vodu čistší, méně bohatou a pomalu se vyvíjející.
Prakticky: vyhněme se splachu z polí, přítoku z povrchové kanalizace apod. Pokud budeme využívat vodu s vyšším organickým znečištěním, je lépe eventuální přítok vést přes co největší pole s orobincem či rákosem. Orobinec se využívá v tzv. kořenových čističkách. Rychle roste a odebírá ohromné množství organických i anorganických látek z vody.
Nelze generalizovat, lze odhadnoutr, že alespoň přibližná rovnováha se v jezírku vytvoří za 2-3 roky po založení, u foliových jezírek záleží na stupni osázení vegetací-obecně bude doba ještě delší.
Hmyz a další bezobratlí
O tyto živočichy se příliš starat nemusíme. Většina potápníků, vodních ploštic, šídel, vážek apod. dokáže velmi dobře létat a brzy vhodnou vodní plochu osídlí bez našeho přičinění. Lze se tedy jen těšit na nové hosty v čerstvě založené nádrži.
Ryby
Pokud zakládáme mokřad pro obojživelníky, důsledně se vyhneme násadám jakýchkoliv ryb. Ryby totiž představují buď potravní konkurenty nebo predátory pro vývojová stádia obojživelníků. Samozřejmě, v přírodních nádržích se vytvoří alespoň přibližná rovnováha. I když povšimněte si, že v chovných kapřích rybnících se nikdy nadměrné množství obojživelníků nevyskytuje. Spíše na jejich okrajích či strouhách tyto rybníky napájející.
Proto je nevhodné přidávat jakékoliv ryby do vodního tělesa určeného pro množení obojživelníků.
Konečně obojživelníci
Samozřejmě lze s napětím očekávat příchod obojživelníků, kteří se vyskytují v okolí. Velkými tuláky jsou skokani hnědí (u nás stále ještě poměrně hojní) či kuňky. V blízkosti člověka se často vyskytují oba naše hojnější druhy ropuch (obecná i zelená-záleží na lokalitě). Zejména ropuchy zelené se chovají takřka invazivně a velmi aktivně obsazují nová místa k množení. Další obojživelníci jsou poněkud konzervativnější, ale pokud nebydlíme uprostřed hnědouhelného dolu, budeme obvykle na většině míst u nás mile překvapeni. Poměrně rychlé obsazování nově vybudovaných jezírek není dáno hojností obojživelníků, ale nouzí o místa k množení.
Transfer obojživelníků
VELMI důrazně bychom od tohoto zrazovali. Jednak není možné jakkoliv tato zvířata omezovat, chytat či dokonce převážet bez náležitých povolení, jednak toto není jednoduché. Většina přenesených zvířat stejně jezírko opustí a bude pouze bloumat v neznámé oblasti. Je tedy nutné vyčkat přirozeného příchodu nebo se poradit s příslušnými orgány a organizacemi (AOPK, muzea, záchranné stanice apod.)
